Ach ti muži

Dovolte mi, abych se pro tentokrát zaměřila na muže okolo 50.ti let a výše.

Nedávno jsem opět cestovala MTMB/ čti mastnou tyčí města Brna/ a naproti mě, zatím co jsem občerstvovala svého syna a hrála si na chobotnici, abych obsáhla všechny jeho potřeby, seděl pán ještě v lepších letech, než v těch nejlepších a donutilo mě to k zamyšlení.
Jelikož jsem nikdy nebyla dál než v Maďarsku a Německu, ostatní prominou, že snad nemám ten nadhled, který člověk získá touto cestou, ale vždycky, když potkám člověka, který mě něčím zaujme, byť ne zrovna pozitivně, donutí mě si všímat takových lidí alespoň po dobu cesty na místo určení.

Atletická postava u opáleného cca 60.ti letého muže je dnes již vzácností. Jeho bílé vlasy zářily místo signalizačního tlačítka pro invalidní vozíky a ostře konstrastovaly s jeho barvou pigmentu. Jeho zelené tesilové polo-tričko se záměrným děrováním po celé jeho ploše detailně kopírovalo jeho nechutně ztopořené bradavky. Podotýkám, že venku topil ten nahoře – i ten dole tak, že se i mě rozpouštěly kovové přesky na sandálech a jeho bradavky rozhodně neprotestovaly kvůli chladu v trolejbusu.
Polo střižené těsně na tělo, končilo pod opaskem značně obtažených jeansových kraťasů střihu ala Justine Bieber a v ruce třímal kufřík na dokumenty, přesně takový, jaký mají třeba právníci, nebo doktoři.
Marně jsem přemýšlela, co muže v jeho letech donutilo obléct tento outfit.
I když přiznám se, postava velmi vysportovaná, jeho nechutné bradavky mi vypichovaly očí víc, než ta věc, kvůli které prý jednou všichni umřeme.
Muž se postavil a jal se na zastávce vystupovat. Nebudu vám ani popisovat, že si nasadil letecké brýle, nebo snad detail jeho kraťasů v rozkroku – dvěma slovy, nepřehlédnutelně nechutné.
Ledva jsem polkla obsah mého žaludku, abych zachránila juniorovi novou čepici, práskl mě do očí další muž.
Muž číslo dva zvolil zdánlivě poklidnější model.
Oranžové sportovní tričko značky Adihash, šusťáková ledvina, sportovní modré kraťasy značky Mliké, bílé ponožky v sandálech a zlatý prsten na ruce jen podtrhovali jeho ležérně vypadanou lysinu v úbočí nadušním, pivní válec – řečený Milan, nebo-li chcete-li sexy pupík a dva neoholené kotrče v podpáždí, které vyčuhovaly ven na vzduch tak, jako když Nadal dává podání a zase se zapomněl se oholit.
Tousty se mi opět hrnuly nahoru.
Už jen dvě zastávky.
Vystoupím a mávám na řidiče, že pokyn pro vyjetí plošiny pro vozíčkáře nepotřebujeme, jelikož se nevinné tlačítko stalo obětí nekalých her mého syna.
Zamířím k nám do zeleniny.
Už od dvéří na mě haleká místní prodavač zeleniny alias 50. ti letý CasaZnova a zdraví tak uctivě, div si neodře svou pivní vanu o pult s rybízem.
I jeho mdlé, tesilové tričko bez rukávů odhaluje více, než bysme potřebovali vědět, ovšem přináším oběť na oltář rodinné pohody a zodpovídám chvástajícímu se zelináři dvojsmyslnné dotazy.
Zatímco junior šťourá do beden s meruňkami a odtrhuje kuličky hroznů s obličejem anděla, z druhé strany pultu, z pozice zákazníka se opírá muž ještě v lepších letech než ten nejlepší z nejlepších.
Dlouhé šedivo-bílé vlasy, střih Máňa zachrchlá do éteru na juniora“: Co jéééé, ty havranééééé.“ A směje se tomu tak, až se plácá do kolen.
Junior na něj civí a dělá jak má naučeno. Jsem němá tvář, neubližujte mi prosím, a dál trhá hrozno.
Láďa Křížek po erektilní dysfunkci v 70.ti letech chytá záchvat smíchu podruhé a jeho dech kroutí s knoflíky u jeho lněné košile zabarvené jeho vlatním potem, Made by potní žláza cz.
Košile volně padá na plísňáky, které se dříve nosily jako obtažené, bohužel životnost materiálu a vetchá kostra starce vezmou za své a muž má jeansy volné jako kalhoty na snowboarding.
Z plísňáků vyčuhují špičky mokasínů černé barvy a v kapsách u košile spí ne na dlouho Startky bez.

Odjíždíme v konsternaci ze zeleniny, přičemž zelinář na mě haleká ať přijdu zase a já si razím cestu přes trolejbusovou zastávku směrem na poslední nákupní štaci do Billy.
U ní narazím na zajímavé individuum neznámého pohlaví.
V životě už jsem toho viděla spoustu.
Ale tohle mi rozjasnilo den.
K jízdnímu řádu se blížilo mladé EMO.
Ze zadu mělo střih mladého vysokého trávníku, ohýbající se ve větru, klátící se ze strany na stranu, ovšem špičky dokonale fixované, načež zbytek vlasů od půli hlavy zezadu dopředu mělo šikmo střiženou ofinu hozenou v plné šíři přes obličej a to tak, že to prosím opravdu nevidělo.
Stejně, jako když si dlouhovlasí přehodí vlasy ze zadu do předu, mělo EMO ještě tuning s travním střihem vzadu.
Koutky mi cukaly a přemáhala jsem smích.
I junior, který normálně čumí na všechno, začal ukazovat a křičet jak je jeho dobrým zvykem“: BAF BAF.“
S napětím jsem sledovala, zda emo narazí do odpadkového koše a zdárně si přečte jízdní řád.
K mému velkému zklamání nedošlo ani k pádu odpadků, ani naražení ema do cedule.

V obchodu si razí v sektorů nápojů v protisměru postarší bezdomovec , rovněž v tričku bez, ledvině a kraťasích s dírou u kapes i mezi nohama a drze si s blaženým výrazem hraje kapesní kulečník, nesoucí si litr čůča.
Pokračovala jsem dál v cestě a pustila si hudbu do sluchátek s tím, že dnes už opravdu stačilo.

Ach vy muži J chytající druhou mízu J
Osobně na chytání druhé mízy nevidím nic špatného, ale prosím vás jako zástupce těch, kteří když se nasnídají, chtějí aby jim snídaně vydržela přinejmenším v žaludku až do oběda…schovejte svoje necudné bradavky, pivní laloky, oholte si kotrče, učeště se, použijte deodorant, zubní pastu a dívejte se každý den do zrcadla, jestli náhodou neuvidíte dnes něco neobvyklého….. Vaše laciná

 

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář