Uznávám. Je to moje vina. Já prostě ta auta nemusím. Pořád se o to starat, každou chvíli kontrolovat, jestli není škrábnutý. Dostávat za pojištění více složenek než za alimenty a po práci hledat místo k zaparkování. To vážně řidiče baví??
Zde ještě čeká na šťastlivce pár volných míst. | Zdroj: wikimedia.org/wikipedia/commons
Jenže moje neochota přejít na koně čtyřmístného je spjata s otáčením žaludku a „pláčem přes kůži“. Každý den jezdím MHD / čti Možná Hrnem Dojedem / a je pravda, že víkend je pohoda, ale ten pracovní týden. Ten teprve čpí.
Je jedno, kolik je hodin, protože je ráno a já právě jedu do práce. Jsem svěží, hudba v uších a pomalu si plánuji, co budu dnes dělat v práci. Nastupuji druhou zastávku od konečné. Člověk by si řekl, že to bude dobrý, ale ne. Stojíte na zastávce a v dáli vidíte šalinu, která se díky nerovným kolejím houpá ze strany na stranu. Přijíždí na zastávku a vy se neochotně hrnete ke dveřím, že čekáte na vcucnutí žroutem lidí a jejich nálady.
Při otevření dveří začnete ihned brečet, protože se na vás vyvalí smrad stejně rychle, jako chlad při otevření mrazáku ve spermabance. Už raději nedýchám a jen pozvolna nastupuji do žrouta. Moje plíce a mozek ještě zpracovávají venkovní vzduch, proto alespoň není náraz tolik vydatný. Dusno je ovšem nemilý kamarád a vy to začínáte cítit. Už nezbývá, než se podívat, kdo je viník.
Řidič je mimo hru. Ten je uzavřen v kukani a využívá životadárnou klimatizaci, dokud k něčemu je. Po pravé straně vidím osoby, které koncem svého života nepřišli jen o kyčle, ale i o hygienické návyky. Mastné vlasy, vousy plněné lupů a pěkně zažloutlé od těch nejlevnějších cigaret. Oblečení je cítit přípravkem na moly a vy doufáte, že v té kdysi bíle bundě, ale aktuálně zažloutlé a fleky se honosící, sám nějaký mol nesedí.

Po pravé straně vidím slečny a dámy, kterým ještě neuschly vlasy, a můžu jen typovat, jestli Pantene nevymyslel další šračku na ještě hedvábnější vlasy. Bohužel. Vymyslel. No a pokud si dotyčná umývala vlasy již dříve, tak dotyčný odér nahradí Chanel No.5 pečlivě ředěný sirupem, aby byl ještě sladší a vám se z toho zvedal kufr. Dusno v šalině stoupá a já se odebírám k prvnímu volnému okénku, které otevírám a lapám po vzduchu jako ryba na vodě.
Ve střední části šaliny se nachází občané viditelně pracující. Špinavé montérky, kterých se bojí dotknout i jejich pračka v kombinaci s dostatečným množstvím mikin a triček, které sice pojmou pot, ale pouze na jedno použití. Díky včerejší večeři à la sním vše, co najdu, zajím to čínskou polévkou a podliju pivem, je jasný efekt prasklého výfuku, kdy se jejich tělo snaží zbavit všeho, co do sebe naládovali. Chápete, doufám, co tím myslím. Moje potřeba se protlačit oknem o velikosti krabičky od sirek (Děkuji DPMB, a.s. za kvalitní výběr šalin – zmetků) stoupá stejně jako dusno a potřeba mého těla se začít chladit potem.
Nyní sleduji druhou část vozu, kde to ovšem není o nic lepší. Možná právě naopak. Po čichu cítím člověka, který se nehodlá smířit se zahozením své nedokouřené cigarety, a proto právě smrdí jako sláma, kterou někdo pomočil, aby ji uhasil. O pár míst dál sedí pod plachetkou osoba. Plachetka je opět velmi ale velmi stará a stejně tak jako si pamatuje vše, co vlastník pil, tak si pamatuji i všechny pachy. Protože dotyčná osoba neuznává společenské konvence, rozhodla se před nástupem, že se vymočí na zastávce. Bohužel to udělá vsedě a bez sundání kalhot.
Už nemám sílu se dále rozhlížet a tak jen urputně čekám na příjezd do stanice Zoo, kde bude lépe.
A tímto vzkazuji Dopravnímu podniku města Brna, ať už si nedovolí koupit taková vozidla, kde se otevřeným okýnkem neprotáhne ani ruka a tím je jejich existence jen úsměvná.
A co vy? Jak jste na tom? Auto? MHD?