Dělnické koalice

Dělnická koalice je jedno z prvních označení pro skupinu lidí, která brání své zájmy z postu zaměstnance u zaměstnavatele. Její hlavní utváření je známo z dob, kdy docházelo k rozpadu cechovního zřízení. Jako i v jiných oblastech se tomuto uskupení začalo nejvíce dařit v době automobilů a velkovýroby.

 

odbory-stavka

Než budu pokračovat dále, dovolím si vložit citaci z Ottova slovníku naučného:

„Pojmem tím zahrnujeme všeliké úmluvy a spolčení mezi dělníky, které mají za účel docíliti výhodnějšího upravení mzdy nebo jiných podmínek pracovních, např. hodin pracovních. Mylné jest pokládati stávky za vlastní účel d-ckých k-cí: stávka bývá pouze posledním a nejdůraznějším jejich prostředkem. Počátky d-ckých k-cí lze stopovati až do cechovních dob středověkých. V počátcích rozvoje cechovního nebyl arci koaliční ruch živen zobecnělým nějakým přesvědčením o protivě kapitálu a práce, nýbrž příčiny povahy více nahodilé způsobovaly občasné pokusy sjednoceného vystoupení tovaryšů proti mistrům. Pocit řečené protivy dostavuje se až v době úpadku cechovního zřízení a zvláště v těch živnostech, ve kterých přestává tovaryšství býti jen stavem průchodním k mistrovství. Ale teprve změnou nastalou v nové době v právním poměru podnikatelův a dělníků a rozvojem velkovýroby i dopravních prostředků dostalo se d-ckým k-cím nových vzpruh a snahám po obsáhlé pevné organisaci jejich příznivějšího podkladu.“

 

Z výše citovaného je dle mého názoru jasné, že zakládajícím principem odborů bylo, aby měl každý zaměstnanec rovné příležitosti, byla ctěna jeho práva a povinnosti a mohl i jako podřízený jednat se zaměstnavatelem na stejné startovní pozici.

Pokud tedy já jako zaměstnanec vstoupím do odborů, tak budu chtít, aby odbor udělal vše proto, abych měl bezpečí na pracovišti, aby má mzda odpovídala vykonané práci, aby zaměstnavatel dodržoval pracovní předpisy a abych nebyl popotahován, řeknu-li třeba nadřízenému (slušně) svůj názor.

Je velmi zvláštní, že tohoto jsem já osobně schopen dosáhnout i nyní a jak je to možné? Protože nejsem nebojácné kuře, které by se bálo ozvat a požadovat uplatnění svého práva. A světe div se. Říct si o zvýšení platu taky není problém. Pokud jsem ovšem svoji žádost schopen podložit svojí výkonností. Takže z toho vyplývá, že pokud jsem schopný, svobodně, selsky a rozumně myslící člověk, tak odbory nepotřebuji.

A protože slýchávám, jak každý má své cíle a jde si za nimi, tak mě zajímá, kdo tedy odbory potřebuje.  Že by ti slabomyslní lidé, kteří nejsou schopni vystoupit z řady a říct svůj názor? Nebo že by ani oni? (Tento pohled nezohledňuje postavení odborů při vyjednávání platových podmínek pro své zaměstnance). Co když jsou odbory a jejich svazy v dnešní době pouze přebytek? Co když nejsou vůbec zapotřebí? Vrátíme-li se k citaci, tak je z ní zjevné, že v té době neplatili nějaké zákony chránící zaměstnance nebo určující pravidla. To už ovšem v dnešní době neplatí, protože mnoho zákonů se v dnešní době týká práce a navazujících poměrů. A pokud není stát schopen přijmout potřebné zákony, tak ani odbory moc nepomohou. Takže. Naposledy se ptám. K čemu jsou odbory a odborové svazy?

Odpověď je jednoduchá. Jsou k ničemu. Všechny záležitosti se dají řešit přes inspektorát práce a jedná-li se třeba o určení výše mzdy, může zaměstnavatel navrhnout, ať si zaměstnanci pokaždé určí novou skupinu lidí, která za ně bude jednat. Zaměstnanci by jim neplatili žádné příspěvky. Pouze zaměstnavatel by jim proplatil náhradu mzdy za dobu vyjednávání.

Teď se prosím zamyslete a řekněte. Je logika v tom, co říkám? Pokud souhlasíte, čtěte dál. Pokud ne, tak čtěte také a možná pochopíte můj myšlenkový pochod.

Pokud máte ve své práci odbory, tak si zjistěte, jaký je poplatek za „ochranu vaší osoby“ odbory, nebo jak já říkám, výpalné. Dejme tomu, že je to třeba 50 Kč na 3 měsíce, tedy 200 Kč na rok. Pokud vezmu, množství osob pracujících jako úředníci, v automobilismu, školství, hornictví, dopravě atd., tak je to cca 1 000 000 pracujících. Kolik je tedy výdělek na této podpoře? Všimli jste si někdy budovy odborových svazů?

budova

Opusťme téma placení výpalného a udržování extrémně velké budovy a vraťme se k tématu potřeby odborů. Odbory se snaží mluvit za své ovečky formou stávek, stávkových pohotovostí nebo blokací nějaké oblasti. Dle zákona jim za to nic nehrozí, protože odbory mají právo na svobodu projevu ještě větší než běžný člověk. Co tím myslím? Poslechněte si někdy video z protestů odborářů a zkuste ty nejradikálnější slova říct jen tak sám uprostřed náměstí. Do pěti minut u sebe máte městskou nebo státní policii, která Vám vypisuje pokutu za narušování veřejného pořádku. Proč jsou odbory tak chráněné? Co když je vládnoucí strany nemusí, ale obávají se efektu z roku 1989, kdy velká masa, kterou v dnešní době vládnou POUZE obory,  protestovala proti tehdejšímu režimu? A teď otočená otázka. Co dělaly osoby z nejvyšších postů za dob komunismu? Nejedná se tedy o snahu komunistického bloku ukázat jak špatný je kapitalismus? Co by se stalo s odborovou stávkou třeba v roce 1981, pokud by svojí stávkou zablokovali dopravu na celém území ČSSR? Jak je možné, že se odbory v té době neprosazovali o blaho svých zaměstnanců, kdy fronta na banány byla delší než obvod zeměkoule? Jak to že mlčeli, když při malých stávkách, docházeli k mlácení protestujících? Jak mohou mít tu drzost a nyní, při stávkách proti kapitalismu, vystavovat komunistické symboly? Není to paradox?

Jaký je můj konečný názor? Zrušit odbory a dát volbu slov do rukou zaměstnanců. Proč? Protože za mě odboráři nestávkují!!

 

Člověk, který si koupil postel širokou 160 cm, aby mu 110 cm zalehla jeho fenka. Člověk, který miluje vodu. Člověk, který je asociálně sociální. Člověk, který má rád Teorii velkého třesku, Jak jsem poznam vaši matku, 2 broken girls, American horror story. Člověk, který žije technikou. Člověk, který je schopen trávit úpravami těchto stránek 4 hodiny denně. TO jsem já...

Napsat komentář