Fejeton: Zdravím

Milá maminko. Mám velké trápení. Dnes jsem se v práci dozvěděl, že jsem špatně vychovaný, ale nechápu, kde dělám chybu. Byl jsem totiž nařčen, že nezdravím tak, jak se sluší. Tedy tak, jak jsi mě vychovala. Je to složité, proto to vezmu postupně.

Už když jsem byl malý, tak jsi mě učila, že mám zdravit všechny koho znám a pokud bydlím na vesnici nebo dědině, tak zdravím všechny, protože se tam „všichni známe“. S tímto jsem žil několik let, ale dnes jsem zjistil, že to co jsi mi řekla, není pravda.

Vždy jsi mi říkala, že zdravím když:

  • Potkám někoho, s kým chci mluvit.
  • Potkám svého nadřízeného nebo kolegu třeba na chodbě.
  • Vstupuji do místnosti.

A další důvody.

Dnes jsem zjistil, že jsi mě to ale naučila špatně. A tím jsi mi uškodila, protože jsem vnímán jako nevychovaný člověk, který neví, co se sluší. Říkala jsi mi totiž, že je neslušné zdravit někoho, s kým nechci navázat rozhovor a pokud se takový člověk vyskytuje v jiné místnosti. Jenže to je dle některých špatně a je to bráno naopak. Tedy tak, že mám klidně i vyrušit osobu, která nad něčím dumá u svého počítače, byť s ní nechci mluvit a tato osoba se nachází v místnosti, kam ani nejdu. Často mi tato osoba na pozdrav ani neodpoví.

Tak jak to tedy je? Jak tedy mám zdravit?

Už jsem si zvykl na to, že při užívání toalet mají ostatní potřebu komunikovat a tak s nimi hovořím, i když je mi to nepříjemné a chápu to jako nezdvořilé. Zvykl jsem si i na to, že pokud si třeba na toaletě umývám ruce, a někdo přijde (do místnosti), tak mě nepozdraví, byť se přes zrcadlo setkáme pohledem a dle etikety je jedno, kdo je starší nebo výše postavený. To se holt stává.

Maminko, co mám dělat?

"Pozdrav" Zdroj: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Soubor:Cyklistick%C3%BD_pozdrav.jpg
„Pozdrav“ Zdroj: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Soubor:Cyklistick%C3%BD_pozdrav.jpg

 

Dovětek:

Maminko! Už vím, jak to je! Dokonce jsem kvůli tomu prošel i internet. Zjistil jsem, že se to má takto:

První zdraví …

  1. mladší → staršího
  2. muž → ženu
  3. společensky méně významný → společensky významnějšího
  4. podřízený → nadřízeného
  5. vstupující do místnosti → všechny ostatní
  6. jednotlivec → skupinu
  7. dívky a mladé ženy → výrazně staršího muže
  • Jednoduché, že? Dobrá, jdeme dál. Jak je to, když se potkají dva lidé ve všem rovnocenní? Není nic jednoduššího: první pozdraví ten zdvořilejší.
  •  Často vzniká chaos v zaměstnání. V případě, že nadřízený je muž a je starší než Vy, pak je to jasné. První zdraví vždy podřízený.
  •  A co v případě, že je nadřízený mladý muž a Vy postarší dáma? Zde je vhodné, aby mladší nadřízený jako první pozdravil starší podřízenou (úcta k věku se staví výše).
  •  A co když podřízený muž jde s dámským doprovodem? Zde jako první pozdraví nadřízený muž → ženu, ta jeho pozdrav opětuje a pak následuje pozdrav podřízeného → nadřízenému.
  •  Zdravíme každého, komu jsme byli představeni nebo s kým se stýkáme častěji. Pokud nám v paměti utkvěla výstřední prodavačka, kde jsme si jednou něco koupili a potkáme ji na ulici, zdravit nebudeme. Tady by byl pozdrav jaksi mimo mísu. Ale pokud denně chodíme pro čerstvé rohlíky do pekárny, paní prodavačku na ulici pozdravíme.
  •  Jako první pozdravíme, pokud oslovujeme neznámé osoby s nějakou žádostí či prosbou.
  •  Jdeme-li po ulici s partnerem a ten zdraví osoby nám neznámé, pozdravíme je také. Sami pak počkáme, řekne-li nám, o koho šlo, nevyptáváme se. Partner by měl být k nám zdvořilý a sám vysvětlit o koho šlo. Ruku na srdce, milé dámy, těžko se nevyptávat, když partner pozdraví mladou a přitažlivou ženu, že? Proto pánové, nezapomínejte své milé uvádět do obrazu.
  •  Potkáme-li přítele, který doprovází osobu nám neznámou nebo osobu výše postavenou (např. rodiče), musí být náš pozdrav určen oběma. Nejprve pozdravíme neznámého (dobrý den) a poté přítele (ahoj). Mějme na paměti, že při takovém setkání je nevhodné se zastavit a dát se s přítelem do řeči, pokud on sám nedá popud. Pokud s ním nutně potřebujeme mluvit, stručně se oběma omluvíme. Při loučení postupujeme naopak. Nejprve se rozloučíme s přítelem a pak s cizí osobou.
  •  Při vstupu do místnosti záleží, kam vstupujeme. Vcházíme-li do velkého obchoďáku, velké restaurace apod. nezdravíme, neboť náš vstup nikdo nezaznamenal. Jinak je to, když vstupujeme do malého krámku nebo malé kavárničky, kde pozdravíme jako první.
  •  Při vstupu do úřední místnosti, do čekárny u lékaře, do kanceláře atd., zdraví vstupující jako první bez ohledu na věk a služební zařazení lidí v místnosti.
  •  Jako místnost se bere i výtah nebo vlakové kupé. Pokud si chceme přisednout k někomu ve vagónu bez kupé, pozdravíme také. Tato skutečnost bývá velmi často opomíjena. Nezapomeňme na rozloučení, když odcházíme.
  •  Většina z nás bydlí v nájemním domě či v paneláku. Pozdravíme cizího člověka, kterého potkáme na schodech? ( pokud přistoupíme do výtahu, že máme pozdravit, už víme). Odpověď je ano. Pozdravíme každého, byť i cizího člověka. Zdá se vám to divné? Divné je okolo člověka v domě projít se sklopenýma očima či otočenou hlavou a projevit se jako nevychovanec.
  •  Bydlíte na vesnici? Jdete okolo svého souseda nebo jen tak procházíte vesnicí okolo domu, kde cizí paní pleje zahrádku nebo sedí na lavičce. Pozdravíte? Souseda známe – tudíž pozdravíme. Pokud si nás cizí paní všimla – také pozdravíme.

 

Jsem tedy rád, že Víš, jak máš vychovávat děti a mohu jen doufat, že se mi někdo omluví nejen za to, že urazil mě, ale i tebe, člověka, který mě vedl na dlouhém začátku mého života a učil mě, co se jak má.

 

Měj se hezky. Tomáš.

 

Člověk, který si koupil postel širokou 160 cm, aby mu 110 cm zalehla jeho fenka. Člověk, který miluje vodu. Člověk, který je asociálně sociální. Člověk, který má rád Teorii velkého třesku, Jak jsem poznam vaši matku, 2 broken girls, American horror story. Člověk, který žije technikou. Člověk, který je schopen trávit úpravami těchto stránek 4 hodiny denně. TO jsem já...

Napsat komentář