Jak se chovat na cyklostezce?

Máme to štěstí, že jsme se s mužem přistěhovali do krajiny snů a krásných cyklostezek. Samozřejmě nejsem jediná, komu vede kolem domu stezka pro cyklisty a zdaleka není hezčí než jiná. Ale….i přes to, jsem si k ní vypěstovala zvláštní vztah a těší mě, že se najdou chvíle, kdy jsem na ní skoro sama. Není to tak dlouho, co kus úseku obec opravila a jízda na ní je opravdový zážitek. Nejsem na ní moc často,ale, když jedu, dost často mě na ní obživne deka. Nevěříte?

– Outfit: dneska je vůbec velká móda dát hodně na odiv, kolik moje hadry a výbava stála. Barvy, barvy, barvy. Všude hrajou barvy. Je super, že do světa kol šlapacích nebo koloběžek zavítaly konečně nekonvenční odstíny dresů, bot i rámů. Můžete vypadat klidně jako nastřelenej krocan s neonkou v prdeli a nikdo neřekne ani popel. Je fajn, že jsou lidi na kolech konečně vidět a tak trošku splňují bezpečnostní pravidla, co do viditelnosti. Což oproti řidičům vozidel, kteří permanentně zapomínají zapínat světla i ve tmě, nebo v mlze, je obrovskej posun vpřed. Jenže problém je v tom, že potkávám hromady nafintěnejch jezdců a nějak jim tu lásku ke kolům tak nějak nevěřím. Mám pocit, že se cyklistika zvrhla do menšího pozérství a byznys staví konzumenty do role : Být víc viděn. Každopádně trendy jdou dál, kostky jsou vrženy a místo mladejch lidí vidím na stezkách jen dost starší ročníky, jakoby ty mladý dneska nějak umřeli.
No a někteří starší, nebo i starší než starší mají pocit, že když mají pod dresem svetr z mechu a kapradí, musí to bejt prostě vidět. Nick Slaughter by měl radost. Výstřih, kterej prozrazuje vše. Láká nás do krajiny nepoznaného a občas tak překvapí, že málem padnu na elektrickej ohradník.
No a pak tu máme nesebektritický krásný osmdesátikilový plynový bomby, u kterejch samozřejmě vítám, že se hejbou, akorát se prostě nemůžu zbavit pocitu, že mají ve skříni o dvě čísla menší hadry. Boční madla lásky jim olizují asfalt a jejich tanga, v údolí Sajorang kazí pohled v dál.

– Naše babi vždycky říkávala, každej správnej chlap musí smrdět. Odpusťte této pošetilé ženě její výrok. Bohužel musím konstatovat, že stav smradu na našich cyklostezkách začíná být tragický….aneb již jste jistě slyšeli o pohádce „: Z extrému do extrému.“
Tak tak coby koloběžkář vydupete kopec a hned, co popadnete první hlubokej a klidnej dech, dostanete jednu přes držku. Právě kolem Vás vyfičela jedna pěkná padesátnice, co si spletla stezku s chrámem konzumu a vylila na sebe v koupelně kýbl pětky Channelu.Bezbranně čekáte až vyčpí anestezie a koketujete s myšlenkou, odskáknout támhle vedle k Pepoj, nadejchat se čerstvýho vzduchu na hnůj, ale to už Vás míjí rodina vystajlovaných úžasňáků a co jezdec, to jinej stojan parfémů v Douglasu.
No a pak potkáte třeba ještě pár chlapů, co zrovna jedou z tréninku fotbalu a říkáte si, že se pred Váma před chvíli vopravdu vysypal kurvin kufr. Proč Proboha všichni smrdí jako kurvin kufr, může mě to někdo vysvětlit? Je fajn, že kolem Vás kvůli potu neodumírají klokani, ovce nebo koně, ale je nutný to hnát takhle do extrému?

– Zamilovaný cyklistický páry: Já Vám to fakt přeju, ale vážení a milí, pokud se chcete při jízdě držet za ruce, dělejte to tak, abyste neblokovali celou stezku. Naproti Vám totiž už stojí pejskař jehož pes se motá do ráfků jezdcům přede mnou,  opodál chlap, co spadl z Měsíce a hrozně se mu tady líbí, proto stojí vprostřed i s velkým batohem a kochá se pohledem do korun stromů  – zásadně nereaguje ani na zvonek, a paní s kočárkem, která jde po blbý straně, protože má ráda to vzrušení, když jí někdo ve 30 ti kilometrech v hodině sejme i s kočárem. Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Tímto apeluji na učitelky základního stupně, aby dosytosti naplnily svoje žáky touto hrou a oni si je potom nemuseli hrát na kolech.

– Drahé silniční a technické služby: Ano, cyklostezky někdy vedou i přes silnice a je nutno dodat, že i opraváři, či čističi kanálů mají záslužnou práci. Jenže, když má pak támhle Venca rozdělaný 3 kanály, sedí v ňom do půl těla, má na sobě tričko, co vypadá jako asfalt, myslíte si, že se tam válí pytel cementu. Prosi Vás, kluci, dejte si tam alespoň bezpečnostní značení, mohlo by se Vám taky stát, že vám pak někdo narve šestadvacítku přední kolo tam, kde i beskydský slunko chodí spát.

Lidi, chovejte se k sobě hezky a nezapomínejte, nejsme tady sami 🙂
Vaše koloběhna Lucie

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář