Living apart together – „společné oddělené soužití“

Jednou takhle si poctivě dělám úkol do školy a hledám nějaký článek nebo fenomén, který se týká rodiny, domova a manželství. A najdu něco, co mě dosti v naší západní společnosti překvapilo. Je to fenomén, který poslední dobou nabývá na síle, ale přitom většina ho bude považovat za „nenormální“.

V angličtině se to nazývá living apart together a do češtiny (i když trošku kostrbatě) se to dá přeložit jako společné oddělené soužití. Je to takové soužití, kdy dva lidé mají vážný vztah, ale i přesto spolu nebydlí.

No na začátek by se dalo trošku polemizovat, co je to vlastně normální. Je to něco, co považuje většina za nějakou normu? A musí to být vždy to správné? Je poté normální normálním? Já studuju jeden zajímavý obor, který mě naučil, že nic na světě není „normální“ nebo naopak vše musíme považovat za „normální“. Není nic méněcenné a není nic horší či lepší než něco jiného. Ukážu to na jednoduchém případě s bydlením manželů.

V naší západní společnosti je považováno většinově za normální, že když se dva lidé vezmou, tak se každý z nich odstěhuje od svých rodičů (většinou se to ale děje již před samotnou svatbou) a založí si svoji vlastní domácnost. Jakýkoliv jiný způsob by člověk mohl považovat za nenormální. Ale proč? Myslíte si, že tento způsob je ten nejlepší, co může existovat, a že se to takhle děje po celém světě? Bohužel se mýlíte. Nejrozšířenějším typem soužití manželů po celém světě je typ, který se nazývá patrilokální. Ten je rozšířen až v 68 % všech světových společností (Skupnik 2010:296). Třeba se mýlím, ale takové soužití by pro většinu západních žen bylo nemyslitelné. Protože po uzavření manželství se podle patrilokálního pravidla přestěhuje do domácnosti svého manžela. Ve skutečnosti to poté vypadá tak, že v jedné domácnosti bydlí novomanželé, manželovi rodiče, neprovdané manželovy sestry a manželovi bratři (buď sami nebo se svými manželkami). Může se vám to zdát jako z jiného světa, ale každý z nás potkává lidi z kultury, která se řídí podle těchto pravidel. Jsou jimi Romové.

Teď se vrátím k tomu, o čem jsem chtěl napsat tento článek. Moje fascinace tímto tématem začala na základě tohoto článku (odkaz). Když má někdo vážný vztah a se svým partnerem/partnerkou nebydlí, tak se nic hrozného neděje. Přitom se ovšem očekává, že dříve či později spolu bydlet budou. V tomto bodě je problém s definicí pojmu living apart together, jelikož zatím neexistují přesná definice tohoto pojmu, a proto také v každém výzkumu sociolog pracuje s tímto pojmem jinak. Většinou je tento pojem spojován s nemanželskými dvojicemi, které mají vážný vztah, ale nebydlí spolu. Toto mi ovšem nepřijde až tak „zvláštní“ jako v případě manželských dvojic, které žijí tímto způsobem.

V odkazovaném článku je jeden případ z mnoha, kdy manželé žijí odděleně, ale ne, že by museli, ale že chtějí. Na začátku je uvedeno, že ve Spojených Státech Amerických žije 3,8 miliónů párů odděleně (článek je staršího data, proto nejspíš toto číslo bude jiné). Samotné číslo je potřeba brát s rezervou, jelikož většina těchto párů se nachází nejspíše uprostřed rozvodového řízení, a proto žijí odděleně. Najdou se v tom ale i páry, které žijí odděleně podle vlastního uvážení, protože prostě tak žít chtějí.

Nechci zde předkládat svůj vlastní názor na tento typ soužití, jenom zde rozebírám článek, který se mi osobně zdá velice zajímavý, ale sám si takové soužití představit nedokážu. Ať si každý na to udělá svůj vlastní názor. Jde mi pouze o to, abych ukázal, že existuje i něco jiného než to, co se považuje většinově za normální, a přitom to nemusí být špatné.

Manželé v článku uvádějí několik důvodů, proč zrovna tímto způsobem žijí. Žijí v malém městě, nemají peníze na velký byt, nedokáží si představit, že by spolu bydleli, jelikož by se nesnesli. Oddělené manželství jim trvá již 14 let a nic na tom nezměnily ani děti, které se jim narodily. Děti to chápou a sami rodiče říkají, že v tom nevidí vůči dětem žádný problém, jelikož otec je vždy s nima dokud neusnou, a až poté jde domů. Nestrádá ani jejich sexuální život, jelikož oba manželé se shodují na tom, že tímto způsobem si více váží času, kdy jsou spolu, a více si ho užívají.

Podle mého názorů stojí za to si uvedený článek přečíst a popřemýšlet o daném tématu. Z několika výzkumů vyplývá, že společné oddělené soužití se dostává více a více do popředí. Například každý pátý obyvatel Velké Británie v letech 18 – 25 si myslí, že pro vztah je nejlepší, aby partneři žili odděleně. O tomto tématu se dá napsat mnoho věcí. Já sám se chystám k napsání eseje do školy na toto téma, když už nějakou tu esej napsat musím, a toto téma mě velice zajímá.

Tak co vy? Umíte si představit takové manželství? A když ne, tak kdy přichází ten čas ke společnému bydlení? Myslíte si, že je pro pár prospěšné, aby žili oddělení napořád?

Napsat komentář