Mí levní: Takovej normální den

Půl hodiny přemlouvám ošatku k tomu, abysme mohli vyrazit ven.
Potřebuju nakoupit.

Spasitel pustiny se vrací z práce dřív a veze vynikající klobásy od místního řezníka, proto se odchod z domu ještě oddálí.
Ošatka křičí“: Páky, Páky/ čti párky/ a dáví se a dáví.
Když má konečně dost, hodí si jeden kousek cvičně do nočníku a pochčije ho.
Samozřejmě už nestihnu zasáhnout.
Jen slyším spasitele pustiny, jak se snaží celou situaci ukočírovat slovy“: Same, ten párek v nočníku už ale nejez jo? “
Vyvrátím bulvy a beru ošatku na nákup.

V garáži proběhne pravidelné zdržení, anžto junior mechanicky, chaoticky přebírá možné inštrumenty, se kterýma by se chtěl a za vteřinu už zase nechtěl vydat na cestu.
Pokud není sníh, pravidelně chce boby.
Pokud je sníh, pravidelně trvá na motorce.
Vymlouvám mu boby i kotóč a vnutím mu motorku.
Konečně jedeme.

Cesta tam jest docela klidná, až překvapivě, což mě zavání nějakým průserem.
Začíná to v obchodě. Ošatka křičí u masového pultu“:Páky, Páky, Šukáááá, Šukáááá(čti párky, párky, šunka šunka). Přejedeme k pultu s pečivem a tam pečlivě vybírá, co by si dal.Po nakousnutí několika druhů, který mimochodem musím zabalit a zaplatit, což si samozřejmě ošatka netopýrů neuvědomuje, se úspěšně suneme k pokladně, kde se junior naposledy rozkřičí“: Šikáka, Šikáka(čti lízátko).
Za obchodem vypouštím ošatku netopýrů vstříc dobrodružství a jelikož má v puse lízátko, táhne se jako smrad z Malešic( pro ty, kdož neví, je tam spalovna).

Po několika metrech vidím jak juniorovi teče 20.ti centimetrový sladký sklivec a putuje od huby až po rukavice.
Zřejmě jsem vybrala špatnej kus a cuc na kládě bez čokolády padá do hlíny. Nastává vřískot a okolní psi zalízají do boudy.
Dožaduje se dalšího.
Ok, za to, že jsi dneska tak vyjímečně hodný, dostaneš ještě jedno. Sklivec nabírá na intenzitě a my cestou parkujeme u odbočky na pole, kde stává traktor.
Ošatka přejíždí čupa čupsem hydraulický píst před nakladací radlicí a volá zkušeně“: Mamao, Mamao(čti rameno).Odbočíme vedle k výběhu ke slepicím. Samulátor není lakomej a chce se podělit s kohoutem o jablečnou příchuť všemocné koule. Konečně se mi ho podaří dostat na silnici a tam se z ničeho nic malá ošatka zvencne a utíká do pole i se zbytkem lízátka.
Nehledě na moje volání to zapíchne asi padesát metrů za krajnicí, práskne sebou na zem a válí sudy.Otočí se na záda a vykládá si s tou koulí, kvůli který prý jednou všichni umřeme.
Mise splněna, Lassie se vrací.

Kdyby byl orkán, kterej je tu poslední dobou docela často, tak já jsem úplně v klidu .Ošatka má totiž čepici, šálu, bundu i rukavice pevně přilepený čupa čupsem ke tvářím, krku a těle, k tomu pár mega hromad hlíny, na kolenou dvě zelený kola a v rukavicích nějaký přilepený klacky a trsy trávy.
Směje se mě do ksichtu a ukazuje, že už zase nemá lízátko.
Řikám“: Tak na to už zapomeň.“
Opráším co jde a s vizáží hodně zaprasený novozélandský ovce cupitá malý destruktor vedle mě.
Pod nosem má kus černý hlíny, která nejde umýt, protože se mu nalepila na čupa čups.
Kníratej, zaprasenej liliput ještě vyráží na skluzavku.

Po vylovení, vysušení a odbahnění si ošatka poroučí na večeři páčiky(čti palačinky) a dáví se jako by je měl prvně.

Večer mi spasitel pustiny pouští film.
Začíná to slibně vetou“: All is lost.“
Má to dost pozitivní náboj a já to po 45.minutách vzdávám a jdu spát. Čirá dvouhodinnová deprese vyschlýho Roberta Redforda na moři pod palbou stařeckejch skvrn, co nepromluví za celej film ani slovo, mě donutí jít spát už v devět, což se mi pochopitelně vymstí, anžto ve dvě už mám oči jako králík na mixematóze a nemůžu zabrat.

Vaše laciná.

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář