Pohřeb vlastních ideálů

Voní tu podzim, jen listí v tvých vlasech

Hlína ti laská tvou kůži a dech.

Lokty se boří, spí v bahně a blátě

Svírá tě láska a zahřívá mech.

 

Cítíš tu bolest, když v jehličí léháš,

Píchá tě u srdce i přesto jsi tu.

Ikdyž ty ostatní kameny nestudí,

Jeden je ledový, chutnám tvých rtů.

 

Ač  jediný kámen, napohled ledový,

Dokáže roztát ,dík jednomu pohledu.

Chytám tvé srdce tak poklidně do dlaní,

Sype se v suť a mění ve vodu.

 

Klekám a vstávám s tvým srdcem v mých dlaních,

Sypu ho na zem a líbám tvůj prach.

Kus tebe na mých rtech, držím tvou hlavu.

Jsem pořád s tebou, tak neměj už strach.

 

Miluju podzim a nechám si Sluncem,

Obarvit šaty, svou duši a hlas.

Ležíš tu se mnou, zas vstávám a klečím,

Jsme spolu a sami, jen nemáme čas.

 

Voní tu rosa, jen listí v tvých vlasech,

Necháme tě napospas příběhům  z pavučin.

Tvé srdce na rtech mých jako prach stále je,

Držím tě za ruce v aleji z jeřabin.

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář