Povídky oslavanské, díl 4: Chata pod Templákem

V Oslavanech byly v tu dobu asi dva motorkářské gangy.
U toho prvního šlo spíše o recesi, neboť se jednalo o trapiče slabých kubatur a jejich název zněl: Kozí dech.
Chlapci v roztrhaných martenách a ušmudlaných džískách hojně protkaných pyramidami a pivními víčky jezdili na mopedech a provokativně zamořovali jinak již dávno špinavé ovzduší města Oslavan.
Druhou skupinou, již solidnějším motorkářským gangem byl Šum pístu, v němž se shrocovali spíše zralejší muži, kteří jezdili na poněkud silnějších strojích.
Tyto gangy byly úzce spřáteleny s jedním klubem motorkářů ve Zbýšově.
Díky vzájemným spřáteleným vazbám jsme se dostali já, můj tehdejší přítel a jeho bratr na jednu takovou chatu, kde jsme měli společně jako jedna velká parta utužovat meziměstské vztahy.
Parta ze Zbýšova měla svého výrazného vůdce.
Dvoumetrová mánička s vlasy jako Arabela, brýlemi tlustšími než dna od omniovek, hlasem jako obr Koloděj a tělem, za které by se nemusel stydět ani luxusní tranďák z Brna, vedl celou skupinu při společném víkendu pod hradem Templštýn, kde se měla celá akce odehrávat na jedné pronajaté chatě.
Členové motorkářů ze Zbýšova byli velice různorodí a byla to dokonalá přehlídka prazvláštních osob.
Oblíbená činnost vůdce celé skupiny byla např. vhazování těžkých polen spícím členům skupiny do ještě zavřených ranních stanů.
Oděn v přiléhavou kombiné a vlasy opletenými pampeliškovým věncem s trojkou v krvi zvolal vždy dobré ráno a do zavřeného stanu vpustil jedno poleno namísto pozdravu.
Dalším členem skupiny byla dívka, těžko popsatelná kombinace, načež v soukromí velice fajn ženská.
Oči silně podmalované černou tuží, splývající černé vlasy až po prsa, oděna jako Mortýšija , co s přehledem vdechne jednou nosní dírkou litr fernetu a odkráčí komunikovat k dalšímu stolu.
Kyprá depresivní děva skládající velmi peprné básně, recitujíc je vyplašenému opilému davu, padající záhy pod stůl.
Dub, jehož přezdívka zněla přesně takto, byla vůbec nejkomičtější postava celého ancáblu.
Obrýlený inženýr, který měl místo krve rum, postavou vzhlížejícího spíše jako podvýživený sběrač chmelu na družstevní brigádě, pracující tou dobou ještě u Telecomu.
Bohužel pracoval úplně v jiném oboru, než měl vystudováno. Nebo taky bohudík.
Opilý Dub, jak jinak, snažící se s parťákem provrtat otvor do zdi kvůli nezbytnému natažení kabeláže u jednoho z klientů.
Vrtá a vrtá a na druhé straně pořád tma.
Něco chlapcům z party hic nesedí a zdá se jim to podivné, protože na druhé straně už mělo být přece dávno světlo.
Parťák odkráčí k sousedům, aby zjistil, jak se věci mají.
Světlo za zdí v nedohlednu, jelikož mistr Dub navrtal v sousedním obchodě regál s botama. Na konci ´vrtáku se motá nová dámská kozačka.To si chlapci vydělali.
Oproti tomu o týden později vrtá tento tým snů do podlahy, rovněž za stejným cílem a na pomoc si chlapci berou opravdu velký průměr vrtáku.
Vrtají vrtají a ejhle, než se nadějí, špatně uchycený vrták ve vrtačce se uvolní a padá přímo do odpadkového koše plné papírů, jedné sekretářce těsně kolem hlavy o patro níž.
Ano, byla to kancelářská budova.
I přes velké pracovní neúspěchy byl Dub patřičně spořivý a dokázal si naspořit na epesní outdoor sadu. Byl vášnivým trempem. Kterou samozřejmě záhy někde nechal, jelikož se, jak bylo jeho dobrým zvykem, v polovině večírků někam zdekoval, včetně své drahé výbavy a celá skupina ho druhý den následně našla už bez věcí, v lepším případě například se zlomenou nohou.
Jeho bratr Zdenál, jak byl důvěrně oslovován celou nevídanou skupinou byl asi metr a osmdesát centimetrů vysoký a asi 140 kg vážící chlapec, který na veřejnosti hrozně rád prděl.
Prděl dlouho.
Dokonce vydržel prdět i minutu až dvě v kuse, kdy už i pohoršená veřejnost propadala v hurónský smích.
Chlapec milující cibuli, inteligentní humor a hru na kytaru.
Nuže ocitli jsme se na chatě, kde se mělo mimojiné grilovat prase.
Poslední inženýr, kterého celá skupina neměla příliš v lásce se rozhodl, že postaví ke grilování protivzdušnou clonu.
Aha!!!
„No tak dobře,“ řekli jsme si. Prase zatím leželo připraveno na stolku a čekalo na pečení. Leželo tam dlouho. Byl večer a prase stále leželo a čekalo až inženýr dokončí svou protivzdušnou clonu.
Mezitím byla zábava v plném proudu a v chatě se zpívalo, povídalo, smálo a pilo. Vůdce napadlo, že přibije kus prasečího kopyta nad dveře, aby to všem příchozím jemně pričíslo pěšinu.Bizáááár akce začíná.
Odtud už jen pro silnější povahy.
Ke stolu si sednul Zdenál, na talíři měl centimetr vysoký krajíc chleba, na něm další centimetr sádla a na něm další centimetr cibule.
Zakousl se do něj, zalil to půl litrem piva na ex, vzal si do ruky kytaru a začal hrát.Chlapec neznaje jiného než jednoho akordu, ostře týral struny vypůjčené kytary, a z plna hrdla křičel text Karla Svobody : Hej břízo bílá skloň se níž….poté následovala pauza, mamut se nahrbil a následoval mohutný minutový prd. Tlaková i pachová vlna se rychle nesla místností až tam ke krbu a zabíjela všechno v okruhu dvou kilometrů. Všichni, kdož se zvedli, šli se nadýchat čerstvého vzduchu a vlasy jim projela malá prasečí noha, přibitá nad dveřmi.
Večírek pokračoval ostrými vtípky a po vypití půl litru vodky téměř na ex se vůdce smečky zvedl, otevřel plnotučnou hořčici, namočil do ní svou pěst a zakřičel „: Ta klika je můj sen.“ Klika dostala plnou dávku horčice, ruka mu po ní ujela a natáhl se jak široký, tak tupozraký mezi futra.
Mezitím ho ostatní překračovali, anžto kytarový mág vyslal opět jedno otřesné střevní poselství.
Situace se trochu uklidnila neboť chlapci usnuli vyčerpáním venku na čerstvém vzduchu a my se bavili jako civilizovaní.
Samozřejmě jen do chvíle, než se vůdce zvedl, zamířil k praseti a pleskal ho hadrem na nádobí po rypáku, křičící“:Tohle je oholená hlava, ty prase jedno????“ A parodoval, že souloží prase ze zadu.
To už jsme opravdu těžko rozdýchávali. Byli jsme sice z Oslavan, ale co je moc, to je příliš.
Mezitím přiběhl Dub, že se jeho bratr Zdenál posral. Ani jsme se ho neptali proč, protože opilý Dub mluvil bez vyzvání dál,“ Normálně tam nahoře ležel a nehejbal se. Mluvil jsem na něj. Nic. Pak jsem ho šťouchnul prstem do břicha a on se posral.“Zvedli jsme se od stolu a přemáhali rozpaky. Tam nahoře spát teda nebudu, pomyslela jsem si. Ustelu si dole.
Ráno jako vymalované od Lady. Někteří chlapci spali při prvních podzimních mrazech venku na pohodlném betonu. Dub pochcal protivzdušnou clonu, kterou neoblíbený inženýr konečně dodělal.Vyválel ji v popelu, kde se snažil zatopit flaškama od lahváčů. Vůdce měl spacák a ksicht pomazaný od hořčice a nás v chalupě budil dávivý kašel Mortýšijin, anžto se lepá děva předchozí den navalila jak autobus do Libochovic a od samého rána vydávala prapodivné zvuky. Třešní na dortu byl náš kamarád Jirka, který se snažil Mortýšii umlčet. Protože si myslel, že je to budík, mačkal jí hlavu a ona ne a ne ztichnout.
Vraceli jsme se z chaty s rozporuplnými pocity. Ještě při odchodu z chaty jsme viděli dalšího člena zbýšovské party, jak se snaží vystřízlivět a bere to po skalách domů jen v kraťasích. Zatřepali jsme hlavou a těšili se na „normální“ lidi do „Oslavan.“

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář