Příběhy Oslavanské, díl první

Příběhy oslavanské:

tyto postavy ani příběhy nejsou v žádném případě smyšlené a skutečně se staly. Některá jména však záměrně pozměním.

osl_zam

Žil byl jednou jeden Tonda Vomáčka v malebném městečku jménem Oslavany. Chlapec to byl rezavý už od narození a proslavil se svým prvním dopisem mámě z letního tábora…od té doby se to s ním táhne jako laciná levandule z flakonu místního drogisty.

„Čau mau…mu
sím se psem k veterimóžovo, má něco s oasem.
Čau Pau.“

Chlapec vyrůstal v bouřlivém dětství, aniž by tušil, že jeho dospívání bude daleko bouřlivější.
Tonda byl takový otloukánek, který se navíc i rád napil. Mezi jeho oblíbené pitivo patřilo jak jinak než pivo. Pivo bylo velmi oblíbeným nápojem zapomnění a také samozřejmě nápojem chudých, neboť Jakešova Lhota, jak město důvěrně oslovovala převládající stárnoucí většina Husákových dětí, byli převážně dělnického původu.
Jakešova Lhota měla svůj řád a žila si svým vlastním životem, do té doby, než jsem se přistěhovala já a pak se začly dít ty zvláštní divnověci.
Můj tehdejší přítel a jeho bratr se rozhodli otevřít hypermoderní bar jménem Therapy, se stěnami natřenými načerno,,,,nápisy fosforeskujícími a zvučnou hudbou lákající do svých mocných útrob.
Bar Therapy se nacházel a otevřel za pomoci tehdejšího maldšího starosty na hlavním tahu svíčkových bab z náměstí do kostela, a proto také byl později tento bar terčem neustálých špionážních akcí dychtivých pajdajících věřících a stěžování na místním Městském úřadu…., který vtipně jednou přepsala další místní ikona “ Řáholec “ na Národní Výbor.

Tedy jednoho krásného letního dne, kdy jsem se opájela kouzelnou vůní zatuchlého piva spící v odtokové mřížce pod výčepem za venkovní teploty 30.stupňů, přičemž venku zuřila Oslavanská pouť, rozhrnuly se dveře a do plné hospody nakráčel Tonda Vomáčka, značně občerstven již z jiného známého restauračního zařízení – Skleník.
Tonda se posadil, nechal si natočit jednu 11 ku a postupně se začli přidávat i další zlosynové oslavanského podsvětí.
Chlapci si koupili kuličkové pistolky a nalití jako vázy stříleli po sobě v baru. Válka byla tvrdá a nepřehledná.
Jakmile si všimli dost nacamraného Tondy, přemluvili ho, aby jim dělal rukojmího. Bez mého svolení se obsloužili ve skříňkách za barem, vytáhli kus izolační pásky a omotali Tondu kolem očí a úst, rukou a nohou.
Otevřeli dveře dokořán a přesně v tu dobu, co se táhly svíčkové báby na polední mši nahoru do kostela, nechali Toníka kleknout na kolena s rukama před sebou v motlitební pozici a s kuličkovýma pistolkama mířili Toníkovi na hlavu.Křičeli “ Pros Toníku, pros.“
Báby zděšeně pobíhaly kolem vchodu tam a zpět a skutečně si myslely, že se jedná o přepadení.
Tonda byl již natolik občerstven, že jim jako obět přepadnul dopředu a museli ho stavět nazpět.Tento incident byl samozřejmě probírán na městském zastupitelstvu a starosta nucen, letěl do baru pokárat majitele, cože se to tu dělo.
Samozřejmě však jen na oko, jelikož pravé návštěvy v baru zaštiťovaly jeho tajné pokuřování cigaret. Jeho manželka byla totiž zásadně proti.

V příštím díle se dozvíte, jak se Toník vsadil, že vypije pod parou půl litrovou plnotučnou hořčici, jak vypil vršek plný sava, byla mu nabarvena hlava, nebo se pokálel u kulečníku…..

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář