Přijela k nám pouť

Ano, zní to až skoro neuvěřitelně, ale na sklonku léta, tedy spíš na začátku zimy, jelikož podzim určitě nebude, k nám přijela do Líšně pouť.
Není to ani 14 dní, co od nás odjel cirkus Alex/ čti familiérně Saša/ a už tu máme další atrakce.

d600e49406_62330090_o2

Marně jsem se u cirkusu snažila vyzjistit, kterak mají „otevírací dobu!“, jelikož jejich pokladna byla neustále zavřená a jediný poutač, který byl k vidění, postával dole na parkovišti u konkurenčního plakátu cirkusu Jo – Joo, v podobě skříňové avie s amplionem vyřvávajícím tak, že všem líšeňským tchýním a babkám narovnávala trvalou a mužům kazila polední erekci z vepřa knedla zela.
Nuže sjela jsem pohledem a myší ve vyhledávači a vyhledala jsem si odpověď na internetu.
Jakmile jsme se s manželem rozhodli vzít Samulátora na pokusnou chvilku zoobraní, několik pokusů bylo jest zmařeno nikdy neotevřenou kasou.
Jít do cirkusu jsme tedy vzdali.
Včera jsme se s juniorem procházeli po naší vesničce střediskové, tedy já jsem tlačila malotraktor do kopce a junior mě za hlasitého krákorání a mlácení pomyslným bičíkem povzbuzoval k lepším a rychlejším výkonům a já se marně snažila najít něco, co by juniora alespoň na chvilku umlčelo a zaujalo.
Haleluúja…pod kopcem jsem spatřila blikající Bafometovy skříňky a Luciferovy kroužky důvěry.
Přijela k nám pouť.
Lučíja sama sebe strouhla ostruhami do kotníků u svých skoro nových kozaček a nasadila Vám již dobře známou absurdní rychlost.
Rychlost byla tak absurdní, že junior ani nestačil dokončit svou orlusupí árii na hluchotu a již jsme stály před mohutně supícími monstry.
Junior chvíli konsternovaně civěl na řetízkáč z doby Francken und Klacken a hypnotizoval pekelné řetězy.
Na velkém řetízkáči bylo narváno…sedačky praskaly ve švech a v počtu dvou nedočkavých slečen se kolotoč dal do pohybu, za pomocí nevrlé postarší komediantky.
Zbytek prázdných sedadel vlálo ve větru jako plápolající kapesník s lákačkou pro další nedočkavé jízdychtivé.
Otočila jsem kočár oproti další atrakci a zde už na nás čekal malý kolotoč pro nejmenší s mnoha variantami dětských sedátek.
Ukazuju svým křivým prstem na koníčky a po dvou minutách snažení s maximálním nasazením hlasu v tónině pro zajímavé se junior přese všechnu snahu stále civí jinam.
Až po té, jsem si uvědomila, co juniora tak zaujalo.
Ze vzdálenější maringotky se po schůdcích které by zvládnul i náš malý lenolez vypotácel zřejmě majitel oných pouťových atrakcí.
Men in black s kloboukem kovboje, jehož šňůrka mu uvízla v koutku úst, horko těžko dolezl vrávoravým krokem až k mantinelům a poklekl.
Pravděpodobně byl po náročném večerním pouštění radosti, jelikož měl nakoupeno až mu z ilegalitek padalo.
Jakmile se předklonil, vylezla mu celá cikánská řiť a líšeňská pouť měla hned o jeden poutač navíc.
Muž v proklatých šponkách, kde i jeho žaludku nemohlo být komfortně, si vybral nevědomky špatné diváky.
Kolotoč pro nejmenší byl zaplněn skoro celý malými špiony Šuškiny a matky pohoršeně odvracely jejich a dětské pohledy někam na méně šokující místo, směrem na severo, severo západ, kde „postával“ starší pán na vozíku, držící flašku 5 litrů Mullera a 5 litrů Thurgaua….
Jelikož můj pohled visel opět na chlapské chlupaté prdeli, rozhodla jsem se, že procházka skončila a chtěla se nadýchat někde na skládce čerstvého vzduchu.
Kvapně jsem odblokovala kotoučové brzdy na umělohmotném kolečku u juniorova vozíku a štrádovala si to kopcem dolů, k domovu.
Až téměř doma, jsem si uvědomila, že opilý muž v černém chystající se zvracet byl pro juniora vlastně zážitkem hodným k zabavení.
Proto je zde otázka k zamyšlení…je skutečně nutné kupovat našim dětem drahé hračky, nebo pouze stačí vyhledat na internetu, kdy do Vaší vísky přijede pouť ?

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář