Ta druhá lepší půlka života

Vloni se TO stalo. Bylo mně právě 40 let. Dosavadní život shrnu jedním slovem KATASTROFA. V den narozenin zavolala moje máma, se kterou jsem neměla zrovna vřelý vztah a vesele hlaholí do telefonu „Jitulko, tak ti přeju všechno nejlepší do té lepší půlky života, teď to teprve začne, uvidíš….“ blablabla, pomyslela jsem si a fňukala jsem dál do polštáře. V hlavě se mi odvíjí dosavadní život….7 let po rozvodu a po něm pár neutěšených vztahů, syn který je vážně nemocný a je v invalidním důchodu, s tím spojené jeho dluhy a ztráta bydlení, která se týkala nás všech. Finanční polštář žádný, z bankovního výpisu na mě řvou mínusy, jediný majetek který jsem měla, horské kolo, mi ukradli z balkonu ve 4 .patře v noci. Na pos… i záchod spadne, se říká. No co, hlavně že mě ten zloděj nezabil, když v noci vlezl na balkon pro kolo.

A pak se to stalo. Nevím přesně jak, ale opravdu mi začala ta druhá a lepší půlka života, jak říkala máma. Není to o zázraku, není to o štěstí ale o tom, jak smýšlíme, jak nahlížíme na svět, na lidi kolem sebe, jak všechny ty životní průšvihy vnímáme a jak se jim poddáváme. V šuplíku se na mě zubí dávka antidepresiv na 3 měsíce, které mi předepsala má psycholožka, ke které jsem chodila do 40 let půl roku na terapie. Nezačala jsem je brát, protože už jsem je nepotřebovala.

A jak se to stalo? Ukončila jsem nefunkční vztah s věčně negativně naladěným a líným přítelem, přestěhovala jsem se do krásného firemního bytu 1+1 v klidné lokalitě v Brně a začala jsem běhat. Nenápadně, po letech kouření 20 cigaret denně to jinak nešlo, po 10 minutách běhu jsem se viděla na JIPce napojená na všechny hadičky a monitory, co existují. Začala jsem chodit na louku kousek za barákem a opalovala jsem tam nahá, koupila jsem si na splátky nové horské kolo a začala podnikat sebevražedné mise s úmyslem NAJEDU TOHO CO NEJVÍC A CO MOŽNÁ V NEJVĚTŠÍM MARASTU. Přestala jsem se litovat, zažádala jsem v práci o přeložení na jiné oddělení, bývalému sebestřednému a egoistickému šéfovi jsem udělala pápá. Nakonec jsem se rozloučila i s Libuškou, mou psycholožkou, už jsem ji nepotřebovala. Tohle všechno jsem vměstnala do 3 měsíců po kulatinách.

Mé následující blogy budou už jen veselé příběhy o tom, CO JSEM PROŽILA POTOM. Žádné depky, žádné smutnění, žijeme jenom jednou a já mám opravdu načase, abych začala.

P.S. Mami, díky!!!!!!

Jsem obyčejná ženská, které je čtyřicet a rozhodla se, že tu druhou půlku života chce prožít naplno. Abych měla v domově důchodců na co vzpomínat :-)

1 komentář u „Ta druhá lepší půlka života“

  1. Jitu, moc ti fandím.
    Je to přesně tak jak píšeš. Přeju hodně zdaru hlavně v osobním životě, hodně spokojených a souznících duší čtenářů a celkovou spokojenost sama se sebou.
    Ať je ti tu dobře a všem ostatním, co tě budou číst. Držím ti palce!

Napsat komentář