V Hrně, by totiž chtěl žít každý

Zpoždění a opoždění

Je právě tolik kolik je a Vaše oblíbená televizní stanice Vám přináší nové reporty z rozpáleného města. Spaření a zapaření. Včerejší nákup v místním Bajzakoloniálu/čti Billa/ byl opět velice vzrušující.
Hned u pultu Velkého Saláma Ladina, kde postávala mladá a krásná kolegyně obsluhujích kvočen, romské národnosti , mající dovolenou, jak jsem se opravdu nechtěně dozvěděla při odpouslouchávání rozhovoru při výběru pseudošunky za 10 kačerů, se přišla pochlubit dalším cca 20 ti spolupracovníkům s novým tetováním do chrámu porozumnění.

Vystavovala se jako holub na báni a otírala se svými prsy o umaštěný regál sortimentu pseudopárky, pseudomaso a pseudosalám.

Slépky ze segmentu obsluhy ošahávaly její drobnou ručku a jemně švitořily.
“ Hmmm, to máš nový, hmmm, to je dobrý. A ….. to bys ale neměla na slunko s tím ne?“
„Prooosim tě a proč? Dyť já s tím na slunko nelezu, a…. stejně, když chodiš, tak se neopaluješ.“

Aha!!!! Pomyslela jsem si, to je přece jasný. Když chodíš, tak se přece neopálíš. To je jako, když se koupeš, to se taky neopálíš.
Venku bylo 30.st. ve stínu.

Koutky mi cukaly a nákupy jsem brala křížem krážem, bohužel moje cesta poznání byla lemována touto přitroublou holubičkou, co když chodí, tak se neopaluje ani v těch největších vedrech a táhla s sebou v závěsu trojnásobný pytel cementu zvaný MATKA, který sladěn do posledního romského out fitu – Proužky a zlato, zlato a proužky zabíral celou šíři uličky a smetal s sebou vše, co mu přišlo do cesty.
U pokladny se zastavily na poslední štaci osahávání a nezměrně zdržovaly společně se svým pytlem granulí.

Už už jsem si myslela, že dnešní nákup bude završen bez vážnější újmy na psychickém zdraví, leč v tom se vynořil zpoza rohu 45. Kg zásobovač nápojů oděn ve fosforově růžový obtažený dámský šat se stříbrnými flitry,  blonďatou kremrolí nad čelem ala Leningrad Cowboys a táhl sebou paleťák jako barová kurva s ospalým kunčoftem, který nechce odejít domů.
Celé bizár ántré bylo zakončeno mohutným poplácáváním po ramenou od dvou statných kvočen křičících na něj přes uličky zapomnění“: Jooooo, Staniku, seš dobrej.“

Polkla jsem naprázdno, vyjela ven z oparu trans – fatamorgány a málem se srazila s decentní fousatou paní, které by i ZZ Top mohli důvěrně oslovovat „Bro“ . Za ní dobíhala její dcera marně krotící svoje okrasné tukové prstence , jimiž odírala materiál i barvu na stříšce svého kočárku.
Její rozmazlený spratek na ni pořvával z povozu pro nechtící se pohybovat „: Dej sem dudlík ty Pííííííčo!!!!!, já chci svůj dudlík, ty pííííčo!!!“
Ječel tak, že jeho vystajlovaný bezzubý otec v béžových tesilkách značky “ Až dosloužím , chci do sběru“ kvapně vytáhl dudlík a narval ho jedním chvatem onomu křehkému, éterickému chlapci do huby.

V Hrně, by totiž chtěl žít každý!!!!!!

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář