V řeznictví: T Hé Vinohrady Bačrs

Po několika marných pokusech dopraviti se dolů z kopce na Krakonošovo pro kus flákoty juniorovi do rozšlehaného květáku se Lučíja konečně dočkala. Na Vinohradech v řeznictví mají po dovolené otevřeno a tudíž můžu vyrazit.

maso3

Sbalila jsem manžela a juniora jako dabl pek a už jsme si to štrádovali vstříc masovým orgiím. Řeznictví praskalo ve švech, reggeály byly našlapané nejrůznějšími variantami na pravé české maso.

Celý prostor byl neprodyšně uzavřen, místní domorodci byli v prvních řadách připraveni do první linie bránit si svoje pozice a neoblomně měli svoje teritorium rozdělené na čekače čabajkáře, čekače salámisty a samozřejmě ta největší a nejdůležitější fronta byla masaři! Atmosféra byla hustá jako u posledního mače našich pingpongářů v Koreji proti Bejjingu a Lučíja se marně snažila splynout s davem. Mata Hari v rouše beránčím. Byla jsem tak nervózní, že mi zuby dokázaly na počkání rozdrtit 6 ku drát ve 20 ti vteřínách a ruce spílala v modlitbu aby na mě zbyl alespoň kousek kuřecího. Dav byl rozvášněný, sliny některých čekačů masařů neznaly hranic a vražedně doprovázely pohledy ty, kteří již měli nakoupeno.

Fronta měla striktní fazonu a nedočkavé hlavy masařů hmitaly ze strany na stranu vyhlížejíc, kolik masa ubylo od dalšího odbytého kupujícího. Úplně vepředu obsluhující žena za pultem stála celá v modrém, skoro jako dáma s kaméliemi v mužském těle. Z jejího pohledu tuhla krev v žilách. Opřena o váhu,  dívala se neúprosně na konec fronty. Vlasy načechrané dle poslední chemlonové módy v sedmdesátých letech, jí ležérně spadaly na ramena. Obličej výrazně podtrhovaly její ostře řezané tyrkysové oční stíny, které jemně polemizovaly s ukrutně jedovatou růžovou rtěnkou, která ostatním nakupujícím rozpouštěla zubní plomby a nerezové pojízdné košíky. Na stařeckém krku marně se snažící zakrýt roky léty v soláriu se blýskal na sto honů zlatý obojek s ostrými trny drze trčícími do stran. Jak vtipně pronesla naše paní domácí . . . tropický motýl Ibrahim. Tropiský motýl Ibrahim znovu vrhla zabijácký pohled na konec fronty a svoje rudě nalakované pařáty zaryla zpět do masařské váhy. Konečně jsem se dostala na řadu po dvou rodinách místních kiwis jejichž velikost by nerozpustila ani jaderná válka a nukleární spad by po těchto kuželkách klouzal s lehkostí sněhové vločky po rozpálených kachlových kamnech. „Prosim…řekl masový Bůh Ibrahim“ naštěstí ji odvolali zásobit škvařené sádlo jež docházelo na pultu a Lučíja setřela studený pot z čela.

Místo ní nastoupil ze střídací lavice usměvavý otevřený muž a Lučíja vyslovila svoje přání. Krůtí prso o velikosti Severní Karoliny přistálo na masařské váze, která taktak udržela nápor bílkovin. Do tašky přibylo ještě balení čtyř pěkně velkých vepřových řízků, škvařené sádlo, které doplnil Ibrahim na umaštěný a čuníkem vonící pult a balíkem strouhanky. Velká nástraha byla na Lučíju políčena přímo u pokladny na lednici, kde se na ni smála jedna hodně velká šunka i s držátkem v moderním designovém balení o velikosti plazmy mistra Cvrkala. Lučíji se třepala ruka, ale byla jsem na sebe tvrdá. Téměř s brekem jsem opouštěla vinohradské řeznictví a zanechala na lednici svůj velký sen, spát jednou místo peřiny s touto obrovskou šunkou. Venku už na mě netrpělivě čekal manžel s nastaveným nosem do pozice ňufacího psa z kriminálky, snžíc se vyčenichat, cože to mám zabaleno ve velkou papírovou hroudu. Sundala jsem tvář špionky, infiltrace v jednoho z vinohradských byla úspěšná a uháněli jsme smažit do Líšně na kopec nádherné vinohradské zřízky….

The end

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář