Valachian lajf

V návaznosti na předešlý díl Valachian stajl pokračuju v dalším článku Valachian lajf.
Především díky všem valachům, kteří se příspěvku dokázali zasmát, což dokazuje, že se umí povznést nad spoustu věcí, který bych rozhodně do příručky o Beskydech nezařadila, to je jasný.
Jak jsem psala už minule,,,,,ňákej pátek tady už žiju. Speciálně pro Marka H. a ostatní, který by to zajímalo,,,,tak je to přesně v místě, kde hornobečvanští domorodci nadávají, že jim jde slyšet rozhlas jen z Prostřední a navopak.
Za mlhou, která by nasrala i rákosníčka, splavem, kde se za svitu úplňku ožralí jeseteři snaží spářit s kačerem Donaldem a drobnohledem souseda, žila byla jedna naplavená a netaktní rodina. Říkají nám Wéčka,,,,,prostě se jim nechce vyslovovat celý příjmení. Nejsme žádnej klan, ani nedýlujeme frgály na benzíně za rohem, ale za ten rok, už nás tu pár lidí zná. Třeba holky z Jednoty, lékárny, starosta i se svojí ženou, Jindra na kurtech a tak.
No a vždycky jsem záviděla těm odolnejm valašskejm klisnám jejich imunitu a dostihový stehna. Popíjím na kurtech Radečka v zimním svetru, vestě a hned vedle mě pleje celej hornobečvanskej manšaft klisen v přílehavým tílku a sukních střihlejch proklatě vysoko. Je jim tak kolem padesátky a jejich tenisový lopty by jim mohl závidět i Nadal s neupravenýma drnama v podpaždí, aka styl květináč s umělou zelení z Ikea. Hned vedle to solí chlapi středních let v nohecu. Samozřejmě, že jsou všichni zase v kraťasech, tak mě prosim Vás netvrďte, že píšu zase nesmysly.
Jindra už topí v udírně a roztáčí 20 ionťáků pod pípou.
Snažím se být stejně dobrá jako Valaši, neohrožení, nebojácní a co je nic neskolí, takže každej den jezdím pro kluka do školky na koloběžce. Je to těžká zkouška pro městský mrzáky.Cestou tam posbírám 5 kg  vinnejch mušek mezi zuby a slzný kanálky, plíce mě cukrujou s řídítkama a záda mě olizujou kamiony, co tu jezdí přes dědinu kilem. Cestou zpátky si dávám velkýho bacha, aby mě neujely cvičky na mokrym napadanym listí s juniorem v sedačce a záda mě prozměnu lízaji rozdivočelí lokální cyklisti.Jeden je obzvlášť divokej,,,,možná, že ne ani tak on, jako jeho jezevčík, kterej je napasovanej v nákupním košíku starý Liberty a hrozivě štěká na všechny před ním. Velkej černej pes a mrtvej kostelník. Kostelník s knírem větším než pornoital, co ho strká do spaghetti carbonara, drtí mocně svou Libertu a do toho vyje čokl, až vám z toho tuhne krev v žilách. Vyje tak, že Vás to prostě skoro sundá z kola. Někoho i sundá, někdo má jen IngFarkt.
V rámci tužení si dáváme tůry kolem baráku po kopcích a v půlce cesty narazíš na fotbalovej klab na ejč bý. Kluci tady dřou jak bulhaři  a všichni dva fanoušci na ně hrozí z laviček makovou tyčinkou o velikosti dvoupatrovýho domu. Takhle poctivý tady totiž tyčinkáři jsou. Zvažuju založení družstva roztleskávaček a v hlavě mě probíhá celej scénář kde tady sakra seženu třásně. Slepic je tu na každým rohu dost,,,,tak možná to udělám po svym. Najala bych si ňáký tenistky z kurtů, těla na to mají a kdyžtak můžou cásnout po tlamě i dotěrnýho vobšourníka, co se jim bude snažit zjistit značku kalhotek. Backhand mají holky totiž fakt dobrej.
Prej se tady taky hraje divadlo,. No to je teda hustý. Kámoška mi posílá odkaz na video a já se válím po zemi, protože prvně vidím polohahýho známýho v dresu aka Spartakus, co přijde na inzerát stát modelem, ale splete si byt. Když tak nad tím přemýšlím, tak tady má každej několik tváří a až po čase se dozvídám, co tady vlastně všichni dělají.
Ošatka netopýrů / syn/  tady taky prospívá. Už si umí objednat deset deka šunky a zná tady každou holku z Jednoty. Je to pochopitelný, v Jednotě je síla. Největší fičák mají holky v pátek. Domorodci dělají zásoby lahváčů na víkend pro nečekanou návštěvou lufťáků.
V Rožnově jsou slavnosti piva a farmáři prodávají to, o čem se měsťákům jenom zdá. Zase táhneme plnou ilegalitku žrádla, protože jsme netaktní naplaveniny a všechno nám tady prostě chutná. Posledně jsme na Haferobraní v ejč bý skoupili skoro všechny hafery a měli jsme strach ze zápalnejch lahví ve voknech.
Ic maj lajf, jak by řekl doktor Alban. Je tu všeho mrtě. Jdu do lednice pro párek a dávím se půl kilem gorbáčiků. Povolím si knoflík, vařim si čaj s luxusním medem. No není tady krásně?
Je!
Valaši sobě.

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář