Ženy, muži, předsudky a realita?

Po nedávné výživné internetové diskuzi pod mým předposledním článkem jsem zjistila, že zcela nevinný ironický a sebeironický pohled na mateřství se může zvrtnout až do epických rozměrů nevkusnosti, netaktnosti, vulgarit, nepochopení a vytváření si zcela jasných názorů.
Názorů, psychologických rozborů mé osobnosti a škatulkování, paušalizace ženského pohlaví na určitou úroveň.
Smyslem tohoto článku není vysvětlování a ospravedlňování se před těmi, kteří mě nepochopili, ale naopak mě donutili, zamyslet se sama nad sebou, nad ženami, muži, předsudky a realitou.

Takže první otázka zní:
Je opravdu ženský rod natolik zdegenerovaný moderní dobou, ideály, feminismem, tvarováním ženské osobnosti?
Jak se vnímají v dnešní době ženy a jak je vnímají muži a naopak?
Za další, proč je najednou žena, která nešišlá, nesrdíčkuje a má mužské vyjadřování považována za špatnou?
Určitě mě obě pohlaví vyvedly v jeden zásadní omyl a to například v pochopení pro smysl pro humor.
Jsou ženy dnešní doby natolik maskulinní, že se role pomalu a viditelně obracejí?
Jako žena jsem prodělala několik osobnostních krizí přesně tak, jak tomu doba a potřeby žádaly.
Ve spoustě věcech si ženy opravdu můžou za některé problémy samy.
Bojovaly a bojují za svoje práva a neuvědomují si, že vlastně tím, že bojují samy za sebe, bojují i boj za někoho jiného.
Role v zaměstnání, kde touží po stejném postavení, platovém ohodnocení a uznání stejně jako u mužů je vykoupena jejich samotou, přílišnými nároky na výběr životního partnera a zvyšující si laťku životního standardu.
Jsem klasická vesnická děva, vyrůstající ještě v hodnotách, kde se uctívala rodina, hierarchie, výchova k respektu starších, ale zrychlený vývoj doby mě nutil k popírání toho, v čem jsem byla vychovávaná. Sama jsem se samozřejmě podílela na vývoji jisté feminizace taky,,,,ostatně, kdo ne.
Za svou pubertální karieru, která byla více než bujará musím říct, že jsem potkala spoustu mužů a ti na mě měli samozřejmě velký vliv.
Ač některé do nynějška nesnáším, zcela jistě vím, že jsem vůči mužskému pokolení nezahořkla, protože i přesto všechno, také vzhledem k mé orientaci je jisté, že bez mužů se nedá žít.
Jsou to naše protějšky a jakmile zhrzená žena zahodí flintu do heterosexuálního žita a zkusí to se ženskou, troufám si říct, že se vrací zase do žita.
Jako člověk ženského pohlaví si dovolím rozkastovat ženy do těchto skupin:
1./ Žena uznávající a vyhledávající klasické hodnoty, kde ona, je středem vesmíru rodiny, vytváří zázemí, ať už to znamená cokoli a muž je ten, co má na starosti obživu.
2./ Žena uznávající klasický model rodiny, avšak rozpolcená touží po troše nezávislosti a hranice toho, kde kdo vykonává jakou roli se určuje dle potřeb situací.
3./ Žena naprosto samostatná jak po finanční tak po emoční stránce, hledající k sobě rovného partnera se vším všudy, ale pokud jej nemá, žije sebevědomě jako single. Myslím však, že ač je žena i téhle kasty považována za mrchu, karieristku, sobeckou, nechtějící děti, chtící mít vše perfektní,,,i ona touží po klasickém základu rodiny.
Stále častěji se setkávám s názorem, že žena či muž po třicítce, kteří rodinu ještě nemají, jsou divní, hloupí, nevyzrálí, mají se jít léčit apod.
Musím podotknout, že i kdyby byli,,,,,nic nám ostatním do toho není.Je to jejich život, jejich rozhodnutí a i kdyby bylo sebešpatnější je pouze jejich.
Předsudky vládnou světem, a nejen ony samozřejmě.
Pokud je tomu tak, je chyba ve výchově?
Proč nejsou mimojiné děti vychovávány k toleranci, sebevědomí, aby mohli koexistovat s kýmkoli na světě, dokázaly komunikovat, domluvit se a respektovat se navzájem.
Proč jsou na světě lidé, kteří odsoudí člověka na základě prvního dojmu, několika slov, mediální obrazu, manipulací? Proč už lidé nepoužívají selský rozum a řídí se tím, co po nich doba chce? Je to nedostatek víry sama v sebe? Nebo příliš víry ve víru místo ve svou osobu a v osoby ostatní?
Proč se muži neustále hádají se svým egem a nepřijmou fakt, že jsou na světě ženy, které vydělávají víc, mají dražší auto, větší byt? Vždycky tady budou, ale s potěšením můžu na svou adresu říct, že můj muž i muži mých kamarádek jsou ti, kteří umí být i matkami, otci, živiteli, kamarádkami, příteli, muži s velkým M. Umí projevit city, ale zároveň umí i zabít mědveda,,,,doufám 😀
Muži křičí, ženy křičí. Kdo má pravdu?
Pravda je tam někde uprostřed.
Možná jsou ženy více flexibilnější a rychleji se uměly přizpůsobit změnám v hierarchii, což ostatně má i své zápory.
Možná i muži odmítají přijmout koncept rovnocennosti ve svých hlavách a vyhovuje jim, když nemá jeho žena názor, jede se dle starých kolejí.Nebo žena má svůj byt i auto a tím pádem už svou mužskou roli nemusí nijak řešit, jelikož ji za něj vyřešila ona.
Možná i žena neumí přijmout fakt, že když potká citlivého muže, vymění ho za tvrďáka a pak brečí do polštáře, že chce zase toho citlivého.
Vše má své pro a proti a jeden fakt je ten, že ženy nevědí co chtějí ale nedají pokoj, dokud to nedostanou 😀
Neustálé ego bitvy o to, kdo bude doma nosit kalhoty.
Všichni hledáme ideální protějšek, ať už ideál znamená cokoli.
Jen nezapomeňte na jedno,,,,,jak praví můj ideální muž, na kterého jsem čekala 30.let, protože jsem byla chudinka, trpící, plačka, fňukna, sobecká, karieristka a možná i coura“: Dokonalost je nudná, život je život, ženský jsou ženský a chlapi jsou chlapi.“

Hezkej den všem…. i chlapům 😀

Zatr Sakr Mamma Rauš

Napsat komentář